Cítím, necítím,růže s trním, bez trní.

16. května 2017 v 23:33 | Yüsu
Měly jsme spolu něco. S dívkou, která mi v mém prváku na střední připadala tak nádherná, až jsem svůj cit vyměnila za jinou, tu která otřásla mým světem, a odešla pryč. Tu, se kterou nás zase cesty spojily na rozcestí, aniž bychom věděly, proč. Kdo je? Sama to neví. Marně doufám, že to jednou vědět bude, že třeba se rozhodne obléct duhové tričko a otočí se na mě, ale kdo ví? Neumím psát, mám těžkej přepal a právě jsem po cestě domů potkala muže, který její nikdy nebude. Proč by měl? S takovým chováním by ani neměl mít povolení to přiznat nahlas. Vlastně já taky ne, ale přiznávám to. Ten kamarád, co Vás chápe, ví jak se cítíte, neodsoudí Vás za nic, když pláčete, nebo proč. Ten kamarád, co Vás políbí. A Vám to všechno dohromady zapadne jako puzzle. Vy jen netvrdíte svým přátelům to, že si s ní začnete jako nadržené hovado proto, že by Vás rozchod nějak poznamenal, ale Vy to tvrdíte, protože něco cítíte. Je to tak příjemné, až to bolí. Co by se stalo, kdyby za zvuků hudby nezvracela pod sebe? Došly bychom ke mě? Jaké by to bylo ráno? Možná bych se po tom chovala jinak, hlavně, když nevím, kdo vlastně je? Vím jaká je, ale kdo je?
Nemůžu tu sedět a představovat si, jak reagovala na mé doteky, jak odháněla všechny muže, kteří se s námi snažili navázat kontakt. Kdo je? Nemůžu tu sedět a přemýšlet nad člověkem, který je sám rád, nad člověkem, který je mi přítelem, nad člověkem, který to vůbec nemusí cítit jako já a nad člověkem, pro kterého můžu být jen pouhým utvrzením v tom, že přes žen to nejede. Snažím se působit dominantě a nalákat ji do svých sítí, ale kdyby došlo na lámání chleba, tak bych zakvokala a ještě by byla ona ta lepší. Což už právě vyplívá z toho, že mi dala pusu na základě snu, který jsem si vymyslela jen proto, že vím, že nad tím bude přemýšlet, ačkoliv je to manipulování, zase takovou vinu necítím. Cítím radost. Tu zasranou euforii, která se za mnou vláčí jako magnet a lepí se mi na duši. Otázkou mi neustále zní- chtěla mi ji dát sama od sebe?, viděla, že se to snažím udělat o samýho začátku, ale nedokážu to?, Přemýšlela nad tím na základě snu? Chce se jen přesvědčit o tom, že je na muže? Nevím. Je nádherná. I přes to, že jí věčně nevidíš do očí přes to hnízdo nebo přes to, že jsou permanentně červené a přivřené. Kdo jsi? Nechci tlačit na pilu, protože bych měla výčitky, nechci ti být zkouškou ani zvědavostí, chci ti být mnou. Ptám se pořád sama sebe, kdo je? Máš tu nedopitý pití, který čeká na tebe. Kdo jsi? A proč tě tu nemám? Kdo jsi? Čím mi hodláš být? Jak se k tomu postavit? Kdo jsi?

Ach, pojďme ke mně domů to zjistit. Pojďme pod deku, abych tě mohla držet ve svém objetí. Pojďme předstírat nezájem o svět, dívat se sobě do očí, pojďme řvát vlastní jména z postele v mým pokoji. Pojďme bejt my. Ach. Jak perverzní je má mysl, ale kdo mě zastaví? Ty? Kdo vlastně jsi? Ach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama