Svatyně mysli

20. listopadu 2016 v 2:31 | Yüsu |  A tak jsi přišla
Sedím doma, na své posteli, a v druhém pokoji probíhá trapná párty, která měla být původně dobrá, ale z 20 lidí se ve výsledku sešli čtyři. Nudím se, jsem ospalá a chce se mi plakat. Hlavně nad tím, že se obě chováme jak malé holčičky na písku, kterým někdo rozšlápnul bábovičku. Já jsem přespříliš plná nenávisti smíchané s láskou, která se ke mně neustále vrací, aniž bych si to přála. A ty se mi vyhýbáš a nemáš zájem o žádný kontakt se mnou a já se ti ani nedivím. Neumím takové věci nést. Zažila jsem toho spoustu, a ty to víš. Ať už to byl jeden z mých trapných pokusů o sebevraždu, ať už to byl ten muž, co se mě snažil uškrtit, nebo cokoliv dalšího, o čem jsem se ti svěřila. Přísahám, že tohle bolelo nejvíc. Nečekala jsem, že to skončí takhle. Kartářka řekla mámě, že po ukončení střední školy za mnou přijde životní šance, a kdybychom byly stále spolu tak bych se jí vzdala pro tebe. A je to pravda. Vzdala bych se pro tebe i toho, kdo jsem, a víš, že to odmítám pro cokoliv udělat. Mrzí mě to.
Tohle město je zrádný a ty jsi příliš naivní a křehká a proto mám o tebe strach. Víš, co mi občas chybí nejvíc? Ta vysoká holka, co měla tak 90 kilo, měla se ráda a dokázala se upřímně smát. Ta, která běhala ve spodním prádle po zahradě a házela po mě vodní balonky. Ta, která se ke mně tiskla, když jsme šly lesem po práci k její chatě. Ta, která za mnou na tajňačku v práci lezla na záchod a dávala mi tolik sladkých polibků, co mohla. Chybí mi ta holka, co se představila mojí mámě s tím, že by potřebovala mastičku na opařenou ruku. Chybí mi ta holka, která se málem rozplakala na svém plese, protože jí to nevycházelo tak jak mělo. Chybí mi ta holka, která mě celý den vodila hrdě po zoo před svojí rodinou. Jako by to bylo včera, kdy jsi mě poprvé nazvala láskou a já nemohla uvěřit tomu, co slyším. Pamatuji si to dokonale. Bylo to 21. listopadu 2015. Poprvé jsme šly do baru mezi všechny ostatní teplé a ty jsi neznámému klukovi asi půl hodiny vykládala o tom, jak jsem krásná. A když jsem tě potom políbila v jednom prapodivném nonstop baru u nás ve městě asi v devět ráno na nos, culila ses tak, jak jsem to u tebe ještě nikdy neviděla. Bože, byla jsi tak nádherná. Já chápu, že jsi teď zhubla, a už máš na lepší, než jsem já, ale stejně nemůžu přestat myslet na minulost. Když jsem ti zpátky řekla, že tě mám ráda, a ty jsi vypadala, že se roztečeš blahem. Když jsme byly nemocné a já byla celou noc vzhůru a dávala na tebe pozor. Všechno mi to tak moc chybí.

Vždycky jsi byla a budeš pro mě nejdůležitější člověk, i když já pro tebe ne. Doufám jen, že to víš. Vždycky jsem tu pro tebe byla i v tom nejhorším, připravená zakročit v jakoukoliv hodinu dne, ale asi jsem to nedávala moc najevo. Třeba jednou pochopíš. Na jednu stranu tě nenávidím a nejraději bych se přidala do tvé nenávistné konverzace bývalých holek, ale na druhou stranu tě nedokážu přestat milovat a musím na to pořád myslet, i když se snažím nedělat to. Zajímá mě, zda-li je to možné, jen tak přestat ze dne na den někoho milovat a vycucat pár důvodů z prstu na svém odchodu. Ale asi ano, neb jsi to dokázala. Víš, co to znamená někoho pozvat na pití? Pozvat ho, neb toho tvora chceš pozvat, i když ti tak stokrát řekl, že to dělat nemáš. Víš co to je být pán vlastní finance? Vydělávat peníze, šetřit si je kupříkladu na byt nebo na řidičák, či auto a mít čistě a jen pouze vlastní peníze. Nepočítají se peníze navíc, o které si zavoláš domů, kdykoliv si koupíš triko a na latté už nezbylo. Víš, jak vypadá člověk, který vstává ráno do práce? V pět vychází z domu, aby tam stihl být na čas, nebo se dostane domů až v devět. Jsou to oddřený peníze. Víš, jak vypadá opěrné rameno? Z jedné strany je to člověk, který se svěřuje a z druhé strany je to člověk, který poslouchá, chápe a pomáhá. Není to o tom mlčet jako hrob, anebo nadávat jiným do chudinky, sněhové vločky a všeho podobně možného. A poslední otázka. Víš, jak vypadá člověk zodpovědný? Chodí do práce, plní si své povinnosti, chodí do školy, věnuje se dostatečně rodině a nevyhýbá se jí. Má pouze vlastní peníze a nepíše si o ně domů. Tento člověk umí nést určitou zodpovědnost za lidi, se kterými se stýká, ví co dělat, když hoří hadr, ví, co znamená škola, ale to ty nejsi. Potřebuješ u sebe člověka, který má určitou zodpovědnost ke škole, ale sama jí nemáš. Když můžeš tak chybíš a zápisky si poté sháníš u lidí, u kterých ani nevíš, jak se jmenují. Je to smutné, že i přes to, že máš práci a nádhernou výplatní pásku musíš ještě psát domů, protože na něco nezbylo. Mrzí mě, že jsi do reálného života naprosto nepoužitelná, přičemž jsi byla tak dospělá a jen o půl roku starší, že mi rozum stál. Byly jsme tak stejný, ale už nejsme. Já jsem víc uzavřená do sebe a vystavuji se více nebezpečí tím, že se snažím potkávat nové lidi a ty se sama touláš nočním městem a ani nevíš, kolik tady čeká nebezpečí. Mrzí mě i věci, které nejsou má chyba a to je špatné. A nejvíc mě mrzí, že už se nemůžeme vídat. A mrzí mě tvé nové městské já. To přehnaně sebevědomé, to, které si myslí, že je chytré, to, které se považuje za populární, to, které ani není schopné mluvit se svojí rodinou a to, které ani o volném víkendu není schopné zajet domů. Neustále přemýšlím, prč tě vlastně ještě pořád tak hluboce miluji, ale pak mi dochází, že je to proto, že ty jsi ty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama