Ládíčku koukej, medvěd!

30. října 2016 v 19:48 | Yüsu |  A tak jsi přišla
Nejvíc jsem ti vděčná za to, že jsi mě přijala do svý rodiny. Seděla jsem na zadním sedadle uprostřed a koukala na cestu. Dělila jsem se s tebou o tvá sluchátka a poslouchala muzikály. Byla tam ta máma, která miluje tátu, táta, který miluje mámu a ti rodiče, kteří milují svý děti nejvíc na světě. Takhle jsem se nikdy necítila, možná protože jsme nikdy jako rodina nikam spolu nejeli, ale i tak. Poprvý jsem byla s rodinou v zoo a hlavně jsem někde poprvé byla na rodinnou vstupenku. Celý den jsem tě vodila za ruku, smála se s tebou divně vyhlížejícím ptákům a Ládíčkovi s medvědem. Tvoje máma je ta nejhodnější máma na světě a tvůj otčím? No, je sice otravnej jak vřed na řiti, ale je to fajn chlap. Když jsem mu řekla, že jsem propadla, řekl mi: " No co se dá dělat, jsi ještě mladá, na všechno musíš přijít." Můj otec mi řekl, že to zkusím ještě jednou a už mě nebude chtít vidět. Když jsme šly spát, usnula jsem ti v náručí. Taky jsem absolutně nevěděla jak komunikovat s tvojí sestrou, stavěla jsem s tebou a holkami domek v lese. No dobře, stavěla jsem svůj pofidérní košíček a podávala ti kousky provazu, ale byla to pomoc! V tu dobu mi to došlo. S tebou chci strávit zbytek života, když to bude nutný tak ti třeba i porodit spratka, krmit naše kočky, potkany a psa, navléct ti prsten na prst a nechat ho tam. Ale nic z toho už není možný, tak si to stále přehrávám v hlavě pořád dokola. Možná proto je to jeden z těch nejšťastnějších zážitků mýho pochmurnýho života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama