Ne

23. ledna 2016 v 19:05 | Yüsu |  Zbytečný bytí


Otevřela jsem dveře do bytu, abych našla na zemi ležet 10 párů různých bot, v bytě hrající typickou otravnou hudbu a na balkóně v mém pokoji stojící cizí lidi s cigaretou u pusy. Celý byt smrděl. Zavřela jsem se v panice na záchodě. Měla jsem docela blbou náladu z toho, že mám rozbitý telefon a bude to stát velké peníze, a tohle moc nepomáhalo. Chtěla jsem se původně zavřít v pokoji a předstírat, že neexistuju, jako to dělám často, ale nemohla jsem a to bylo horší. Cizí lidi si jen tak chodili přes můj pokoj, seděli na mé posteli a to mělo být v pořádku. Přemítala jsem si v hlavě, jak mi babička řekla, že ze mě brzo bude bezdomovec a vyhodí mě z bytu, přičemž jsem jediná, co tu vlastně nic nedělá. Jen ležím jako mrtvola s absolutní nechutí bytí. Nějaký cizí člověk mi vlezl na záchod, začal se smát a zase zavřel. Počkala jsem, až se to lehce uklidní a nepozorovaně se odehnala obsadit zpět svůj pokoj. Chtěla jsem si rozsvítit, ale nešlo to, a když se to povedlo tak to blikalo jako obloha na nový rok. Nechala jsem to zhaslé, shodila ze sebe kabát a boty, protože původní pokus nebyl moc úspěšný, a zalezla si na postel. Nikdo mě nepozdravil na příchod, jen nějaký neznámý v obleku, ale co mi je po něm? Práskly dveře, bez rozloučení, a v bytě nastalo ticho. Co když je to naposled, co se dneska vidíme? Neuslyším ani ahoj? Co, když už se domů nevrátíte, protože máte promile? To nestojím ani za ahoj? Který jsem nedostala za poslední týden ani jednou? S práskotem dveří jakoby emoce našly cestu ven. Už dvacet minut nemůžu ustat svého žalu. Pomalu, ale jistě se utápím v tom, že šeříky ne šeříky, nemá to cenu. Už rok jsem přežívala díky šeříkům, už rok jsem mohla někde ležet. Ale tohle už nejde. Chci šeříky vedle mě, objímajíc, se slovy, že to bude dobré. Tak kurva, proč v tom nejhorším tu nikdy nejsou?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama