Padlý anděl, ležící mrtvý v kleci.

13. prosince 2015 v 18:52 | Yüsu |  A tak jsi přišla
Teď jsem zase tak seděla a hledala v albu fotku, kterou bych mohla přidat na facebook s takovým deep popiskem. Protože jsem chtěla, aby to vyjádřilo moji náladu.
Našla jsem fotky z našeho session za webkou a začala je projíždět.
Byla tam jedna taková fotka, kterou kdybych někde ukázala tak bych dostala řádně za uši.
Nevím proč, ale začala jsem se usmívat a plakat.
Slzy mi tekly po tvářích a já vlastně ani nevím, proč to dělají.
Začala jsem se třást, ale ne takový ten běžný třasot, takový ten, který máš při panickém attacku.
Zjistila jsem, že je mi s tebou fakt dobře. A to je špatně.
Potkala jsi mě v tom nejhorším možném období. V tom nejtemnějším, které jsem kdy měla
Zabíjíš mě.
Ale dokázala jsi odstranit většinu mých démonů.
Vždyť už ani každý večer nekoukám na nůž a nepřemýšlím nad tím, že si ho vyrazím do hrudi. Ani nevíš co to pro mě znamená.
Začínám být závislá.
A to je to, co mě zabíjí.
Celý život jsem žila v tom, že si najdu chlapce.
Chovat city k dívce byl šok.
Snad i teď se s tím občas vyrovnávám.
A nejhorší na tom je, že bych tě klidně vodila za ruku na ulici, ale city neumím přiznat sama sobě natož tak někomu dalšímu.
Nebo tobě.
Pořád vykládám, jak to mám na háku, nepamatuju si žádný data, vykládám ti, jak tě nenávidím, až tomu jednou začneš věřit a toho se bojím.
Protože opak je pravdou.
Řeknu ti pomalu každý datum, který s náma souvisí.
I když bych vyjmenovala hrozně moc lidí krásnějších než ty, stále bych nespustila oči z tebe.
A hlavně ty city. Ty zkurvený city, které si ani nedokážeš představit. Ty, o kterých tvrdím, že je nemám. Tak ty mě děsí nejvíc.
Máme spolu jen asi dvě takové fotky. Jestli se nepletu.
A je to cennější než moje panenství nebo zlatá cihla v zadku mýho otce
Jsi první člověk, který donutil moje srdce pookřást. A to je horor sám o sobě.
Neděs mě.
Pocit toho, že se naše cesty rozjedou je tak ubíjející. A přiznat si to, je ještě horší.
Chceš slyšet horor?
Můžeš mít napuchlý obličej časně zrána po nevyspalý noci někdy z jara s odbočím jak po pravidelný návštěvě chemoterapií, můžeš se otočit a vypustit pěkně nechutnou krakenní bombu do mýho do obličeje a v mým srdci to nic nezmění.
Už se bojíš taky?
Stejně jako já?
Vrahu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama