I love you as I love my art. Done and messy.

4. listopadu 2015 v 21:53 | Yüsu |  A tak jsi přišla
Nevím, proč tohle vůbec píšu nebo, proč tuhle složku vlastně zakládám. Dvouměsíčník a člověk, kterého nikdo nechce se dají dohromady, vtipný. Nevím, proč spolu vlastně pořád jsme, možná to tak má být, možná je to myšleno jako taková ta láska na doživotí jak to popisuje Bertrice Small ve svých románech nebo vlastně úplně něco jiného. Stejně je to celé zvláštní. Vyrůstáte si v tom, že chlapci čekají na Vás, ale tak už to bývá, každý život má bod zlomu.
Jako by to bylo včera, co jsem zdrhla z lolita srazu docela brzo a volala kamarádce, jestli za mnou nechce přijet. Vytáhly se nějaké bylinné zbytky a už to jelo. Ten den se toho stalo fakt moc, a jsem za to asi i vděčná. Co kecám, určitě. S tou dívčinou si sice poslední dobou nějak nerozumíme, ale co se dá dělat? Štěkat po sobě jako psi nemůžeme. Jsou věci, které by ve zvířecí říši měly zůstat.

Kdyby tenkrát nepadla otázka, jestli k tobě chovám nějaké city, možná bych si to asi ani neuvědomila. Vlastně, když se koukám zpětně, snažila jsem se tě zlanařit do sítí už od samého začátku, což je ještě vtipnější než původní myšlenka.
Bála ses někdy toho, že tě někdo bude dobře znát?

Já s mojí nemocí dostávám pozornost, kterou to tak nějak vyžaduje, a ty?


Ty jsi jako padlý anděl, který má zlomená křídla. Chtěla bys chránit a velet, ale také chceš být chráněna a milována. Ač tyhle věci dohromady nejdou, stále je hledáš a cesta se zdá být nekonečná. Proto tolik miluješ objímání. Zavelíš k objetí a počkáš, až ucítíš lásku. Obejmeš zlomenými křídly a necháš se vmáčknout do těch zcelených. Ale zlato, moje jsou zlomená taky, proč se jimi necháš stále objímat? Cítíš se poté méně zlomená? Otázka je vyřknuta, už jen čekám až zjistíš, že můžeš být upřímná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama