Jsi tečkou na konci mý věty

22. listopadu 2015 v 19:30 | Yüsu |  A tak jsi přišla
Jsem tak slabá. Vždycky, když sedíš v mém pokoji tak vykvétají ze zdí květiny, cítím se být sama sebou, jako bych nemusela skrývat jak špatná jsem, nemusela předstírat, že nemám minulost, jako bych se za nic nemusela stydět. No, a tak tu jsem, sedím ve svém pokoji potom, co jsem tě odvedla na nádraží a dala ti sbohem a pláču. Vidíš, jsem slabá.

Všude je tma, manželská postel je prázdná a já se krčím v rožku postele a oddávám se emocím. Já už nic nemám, nic, co by mě odrazovalo od mého sebevražedného já, a když tu tak sedím v depresi, že jsi zase pryč, co to vlastně znamená? Že se mi po dlouhé době poštěstilo najít kousíček štěstí a já se stala závislou? Tolik věcí bych ti chtěla říct, ale nikdy k nim nedojde, protože vím, že by tě to mohlo vyděsit, a nebo ještě hůř, nemohlo. Nevyděsilo by tě to, brala bych to jako dobré znamení a to by mě ve výsledku poslalo na věčná zatracení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama