Dívka bez tváře

20. září 2015 v 13:22 | Yüsu |  Zbytečný bytí
Všechno je zvláštní. Myslím, že tohle je moje poslední možnost napsat trošku veselejší článek. Chtěla bych něco napsat o dívce bez tváře. Ne, ona tvář má, ale skrytou. A přesto tak krásnou.
Nikdy jsem nečekala, že potkám někoho jako je ona. Člověka, kterému stačí pár blbých vět proto, abych měla rozházené myšlenky. Víte co se říká, začalo to nevinně. Ale jak čas plynul, moje srdce začalo velet. Byla jako uzlíček plný radosti a štěstí, ale přesto občas uklouzla a bylo vidět jaká je. Tak zlomená. Neznala jsem její tvář, pouze její slova, ale i ta dokázala být občas tak nádherná.
Později mi ukázala svoji tvář. Byla jsem oněmělá, že je úplně jiná než jsem si myslela. Nedokázala jsem na nic jiného myslet. Odrazila svou duši do svého vzhledu. Ta veselá stěna kolem celé vší té pokřivenosti.
Upřímně, jsem nikdy nečekala, že budu do noci svítit obrazovkou přístroje proto, abych si s ní mohla psát. Kousek po kousku mi odkrývá svou duši. Odkrývá to, co už dávno vím.
Neměla jsem přátele, roky jsem trávila tím, že jsem pozorovala lidi, proto je to tak jednoduché vidět přes tu veselou stěnu. Tak polámaná a sešitá. Kousek po kousku mne nechává nahlédnout pod svrchní slupku. Čím dál tím krásnější. Při pomyšlení na ni se mi myšlenky pletou, je to zvláštní nemyslíte?
Nejhorší na tom je vědění, že všechno takové jednou končí. Jednou bude ten zlom, kdy se naše cesty rozejdou a už nesejdou zpět. Vidina toho mne bolí. Tak jako všechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama