Noční můry.

22. července 2015 v 18:29 | Yüsu |  Zbytečný bytí
Neznám bezesné noci. Každou noc se mi něco zdá. Bohužel jen noční můry. Od té doby co mám lapač snů je to lepší, ale stejně je to stále hrozné pro moji osobnost. Mám pár můr opakujících se stále dokola, různě se mezi s sebou mění a občas se mi dvě slijí dohromady. Chci se s Vámi podělit o moji novou a zatím nejhorší, která se mi zdála. Měla mi přijet žena a ta noc byla tou nejhorší. Chtěla jsem se vyspat, že budeme celou noc koukat na filmy a podobné, ale noc mi dala zabrat natolik, že jsem měla jít strach spát. Abych neměla extrémně dlouhou anotaci tak se Vám teda vypíšu o své můře.

P.S.: Kamarád řekl, že ji použije jako podklad pro dračák, zasloužil by pobodt mraženým tílkem v těchto letních dnech.

Byla jsem v místnosti, nevím, jestli je to místnost, stála jsem na ploše a kolem mě bylo černo. Najednou se objevilo světlo. Světlo bylo zjevně z venku, svítilo na mě, podívám se nahoru a usoudila jsem, že je to jeskyně. Ujdu dva kroky rovně a za mnou se otevřou dveře ven, objeví se přede mnou stvoření, usuzuji, že je to žena. Je to jen oblak, černý stín, dalo by se to přirovnat k Mozkomorovi, má to rudé oči jako střed sopky, dvě velká havraní křídla. Zírá na mě. Jdu krok dozadu, dál mě to nepustí. Dveře se zavřou a žena zmizí. Jdu tedy zpět dopředu, ale nemůžu více než dva kroky, objevuje se a dveře se otevírají, jdu opět zpět, ale nemůžu víc než krok, všechno opět zmizí. Jdu dopředu, můžu dva kroky, opět se dveře otevřou a žena objeví. Chápu to, žene mě to k ní. Pokaždé, když se objeví znovu, je ke mně blíže a pozoruje mě. Jdu několikrát za sebou dozadu a opět dopředu, už je u mě, zíráme si do očí, hlava na hlavě. Mumlá něco o tom, že jsem posedlá ďáblem, nosím v sobě peklo. Zkouším jít dozadu a opět dopředu Už ji nevidím, ale slyším ji se mi smát. Vysmívá se mi. Jdu opět dozadu a dopředu, několikrát za sebou. Objeví se přede mnou nůž a já pochopím, že ji mám zabít, i když nic neříká. Nedokáži to a nerozumím tomu. Zahodím nůž a křičím, žena se směje. Házím po ní kameny, o kterých nevím, kde se vzaly. Začínají být špinavé, proč jsou špinavé? Kouknu se na ruce a zjišťuji, že jsou od krve, nevím proč. Svalím se na zem a všimnu si vedle mě ležícího těla. Vstanu a zjistím, že jsou tam všichni ti, kvůli kterým ještě žiji zavraždění. Všichni mí přátelé, bratr s dívkou, láska. Leží tam bez hlav v řadě. Poznávám ty těla. Zabila jsem je já? Ječím. Nemůžu tomu uvěřit. Utíkám pro nůž, ale nemůžu ho najít. Najednou mám dřevěné nohy, stávám se snad stromem? Jdu kroky, ale nohy tíhnou jako by přirůstaly k zemi, chci se zabít za to, že jsem povraždila své blízké. Slyším ten smích vycházející ze tmy smějíc se mi, mumlajíc o kletbě. Objevuje se přede mnou nůž. Zdvihu jej a bodnu se na hrudi. Ze tmy vyjde výsměch, zdřevění mi ruce a já se dozvídám, že nemůžu umřít. Nevěřím tomu a bodnu se znova, zdřevění mi i trup a lidskou mám pouze hlavu. Začínají mi tvrdnout i ruce. Vlny výsměchu narůstají, objevuje se kolem mě ohnivý kruh. Jsem ze dřeva, pálí mě to. Začínám hořet, bolí to. Ječím, křičím, ale marně. Vidím ve tmě jen ty oči a slyším pouhý smích. Hořím a nedokážu se bránit, pohnout, probudit. Najednou po pěti minutách nechutného křiku a uvíznutí v uzlu snu najednou procitám. Probouzím se zakloněná, napůl tělo z postele, hlava visíc dolů a krev mi teče do mozku. Bolí mě záda. Nedokáži se pohnout nebo nabrat dech. Ležím a deset minut se snažím nabrat pořádný vzduch do plic. Někdy během vzduchového šoku jsem upadla na zem z postele. Už se mi dýchá lépe, ale stále nemůžu pořádně dýchat. Zkouším vstát, potřebuji čerstvý vzduch na balkóně, omdlévám, všude je černo a slyším smích. Probouzím se a zjišťuji, že je pět ráno a měla jsem přibližně hodinové kóma na zemi. Je mi mizerně a nejsem vyspaná. Bojím se jít spát. Nespala jsem ani půl hodiny. Je mi špatně ze sebe samé, vážně bych byla schopna zavraždit své blízké, ale svého trýznitele ne? To jsem až tak špatná? Zápis vzpomínek ze snářského deníčku s novou noční můrou z 20. července 2015. Do dnešního dne to čítá pět pravidelně opakujících se nočních můr. Yüsu, vyhledej odbornou pomoc. Pět už je moc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 www.planeta-zem.blog.cz www.planeta-zem.blog.cz | 22. července 2015 v 18:31 | Reagovat

Na píču blog, otřesný design, na hovno články, fuj!

2 akai-neko akai-neko | 22. července 2015 v 18:43 | Reagovat

[1]:  Víš co je na tomhle nejvtipnější? Že nevíš kdo jsem. Ty si též na svém blogu vedeš deník, ale nezapomeň, že co člověk to osobnost takže můj deník bude psán jinak než tvůj. Co se designu týče tak je pěkný. Jelikož jsem vlastník tohoto blogu tak si svůj krásný design ponechám. Mám ráda jednoduchost a vyjadřuje to to, co to vyjadřovat má a to je hlavní. Články? Projela jsi hlavní stránku a končíš? Tvoji zprávu si k srdci neberu, protože neobsahuje žádnou objektivní kritiku a tvůj slovník tě dostane leda tak  k mopu v hospodě. Neříkej fuj, dokud neokusíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama