Ples, aneb jdu sama.

28. února 2015 v 2:06 | Yüsu |  Zbytečný bytí
Měla jsem jít dnes (včera) na ples našim maturantům se spolužačkou. Podpořit kamarády, však to znáte. Jenže ona onemocněla a rodiče ji nepustili. Nechtělo se mi jít samotné, ale nakonec jsem šla.
Nechala jsem se odvést v bratrově mixéru na styl a taky proto, že jsem nechtěla jet MHD ve společenském.
Vešla jsem dovnitř do haly a říkala si co tu dělám a jiné podobné věci. Bylo to divné přijít sama. Byla jsem ze své samoty lehce nervózní. Šla jsem ukázat vstupenku a hned mi bylo řečeno, že jsem pěkně oblečená a vlasy mi ladí k oblečení. Děkuji úctivě. ~ ^^ To mi trochu pomohlo.
Vyšla jsem nahoru a našla frontu vedoucí do šatny. Byla jsem v těchto prostorách poprvé, ale byly nádherné. A velké. Ani jsem si nestačila vytáhnout peníze na šatnu a už za mnou stáli staří dobří kamarádi huliči ze třetího ročníku a vnucovali mi lístek do tomboly. Tak jsem si jich vzala pět. Byly to žluté polepové lístečky smotané do ruličky a nastrkané do brček. Krásný nápad.
Dobře, teď jsem se konečně dostala k okýnku a odevzdala kabát. Nic neplatím? Tak jo, díky. xD
Vešla jsem do sálu a rozechvěla se, protože se na mě každý koukal. Byla jsem tam mezi prvními a docela mě to nervovalo jak se na mě každý koukal. Ne, že bych si nezvykla, ale jak najednou všechno lehce utichlo bylo skličující. Našla jsem své místo u stolu s číslem 11 a zjistila, že je velký a ještě evidentně někoho očekávám. Já nikoho nechci, ale. :C Buhuu~
Pak přišla nějaká paní s otravnými dětmi. Zíraly a pištěly. Humus. Láska k dětem se nezapře, no jo.
Po chvilce nějakých keců začalo vystoupení VM4 a GOM4. První šli výtvarníci a měli to nádherné to vystoupení. Měli mix písniček, ale měli je udělané tak, že na sebe navazovaly a plynule do sebe přecházely. Potom došlo na kuchaře a obchodníky. Dívky tancovali v šatech a začalo to společenským tancem. Jako fakt? Nic lepšího nevymylíte? Ale zase neříkám, že to bylo špatné. Opravdu mě zklamal jen ten začátek, který najdete na každém plese. :( Co už.
Když došlo na šerpování postarala jsem se o to, že moji kamarádi měli největší applause. Hodná kamarádka, no ne? xD x3
První bylo samozřejmě pár přeslazených ploužáků, které mě těžce nezajímaly. A potom hodili na klasika Malou Dámu od Kabátů. Vzhledem k tomu, že hned za zády, čili stůl vedle byl učitelský sbor tak jsem se bála. Ale šla jsem a ze začátku vypadala jako prkeník, ale to postupem času opadalo. Miluji tancování tak se o něj nenechám připravit. Při každé písničce, která se mi nelíbila jsem si šla sednout.
Něco mezi desátou nebo jedenáctou jsem tancovala jako o život a viděla tancovat učitelky. Wow. Chvilku jsem je po očku pozorovala a vydávala ze sebe to nejlepší, abych poutala jejich pozornost. Možná se koukli, nevím, ale já byla příliš zabraná do svého super tance. Nějaká Slečna s pěkně padnoucími šaty a pěknými vlasy mi pochválila moje vlasy. Děkujuu.~ Potěšilo mě to, ale stay zmrd a nic jsem ji nepochválila. Jen jsem se na ni usmála a poděkovala. Nahodili další ploužák a já si šla sednout. Nějaká kráva s chlápkem mi sedí na místě? Prosím, cože? Máš snad místenku nebo co? Stoupla jsem si za ni a čekala, jestli se uvědomí nebo něco a ona se na mě usměje a sedí si dál jako by se nechumelilo. Super. Tak jsem si ze stolu sbalila telefon, peníze a odešla. Koupila jsem si první colu a stála ve dveřích. No super, už si mě učitelky všimli. Super, super, díky. Ale neříkám, že oblečené pěkně nebyly. Šaty se na ně hodily a byly pěkné.
Něco kolem půl dvanácté jsem našla svoje kamarády a šla s nimi. Asi na pět minut, než se zase ztratili někam. Nevadí. :D Šla jsem si pro druhou colu a šla tancovat, víc jsem dělat stejně nemohla. A tanec si odepřít nehodlala. Tancovala jsem jak o život. Učitelský sbor už lehce popitý jde tancovat. Se mnou. Wow, jakože co? Nestěžuji si, byla sranda, ale stejně. Wow. xD Hodina zábavným a unavujícím tancem s učitelským sborem utekla rychle, šla jsem si pro třetí colu a dopíjela jen tak. Pak do mě nějaký silně opitý chlápek valil, že jsem nejdrsněji oblečená ze všech a jestli nepřijmu pozvání na panáčka. Mám osmnáct? Tak to je moc mladé a dostal by přes držku. Jeho úmysly byly vyzrazeny jednou větou. Blbeček. Někdo z nás je třeba v manželství nebo tak. Někdo se na to ptá třeba hned. Shees. -.-
Konečně jsem našla záchody, které jsem hledala celý večer! Měla jsem je přímo před nosem, ale to je fuk.
Když jsem se vrátila na parket VM měli svoji písničku na přání o prakurvách. Jako fakt. Možná to někdo zná, ale prostě fakt. Přisrala jsem se k nim a tancovala s nimi. Inu, proč ne, že? :D Yüsunka může. <3
Pak jsem si šla sednout a povídala si s pár přáteli. Potom začala hrát písnička Nothing Else Matters od skupiny Metallica. Tu písničku mám osobně hrozně ráda. Taktéž hrála kamarádovi na pohřbu tak jsem musela na počest. Všichni si tancovali v páru a já si tancovala sama. Jednak jsem slíbila, že se nebudu nikde teplit, a taktéž jsem nechtěla. Ladnými kroky, ve své mentolové sukni jsem si připadala jako lesní víla. Pohybovala jsem se pomalu, lehce a se zavřenýma očima. Jako víla. Přišla kamarádka a začala mi nabízet svého kluka k tanci. Je fajn, že mi tak věří, že mi ho dobrovolně chce propůjčit k tanci, ale nope. Sliby jsou sliby. Na poslední půl minutku se za mnou vrátila a udělala si se mnou tři otočky.
Šla jsem si pro svou třetí colu ke stolu u baru a koukala na našeho tělocvikáře z prváku jak balí nějaké dívčiny, které si najivně myslely, že tomuto třicetidvou letému kurevníkovi je zhruba dvacet. Měla jsem sto chutí k němu přijít a zeptat se ho, co budeme probírat v další hodině tělocviku a cokoliv dalšího, abych mu zrušila úlovek. Sice ho už z tělocviku nemáme, ale stálo by to za to. :DD
Vrátila jsem se na tombolu a počkala až zavolají moje číslo. Dokráčela jsem si ke stolu se svým jediným lístečkem s číslem 139 a vyhrála? Struhadlo. .____.''' Oookayy. Díky moc.
Všimla jsem si, že kamarádi se rozprchli do různých nočních klubů a já neměla co dělat tak jsem šla domů. Zavolala bratra s mixérem a zmatkovala, že nevím, kudy se dostanu ven. Ale jsem doma a píšu, to je hlavní. A ušetřila jsem si nějaké peníze na cosplay, beru to jako super den. Určitě jsem na něco ještě zapomněla, protože jsem průběžně musela něco doplňovat. Naah. Každopádně, tohle je příběh o tom jak plesy na Praktiku jedou. A jak nějaký plesík pro jednoho může být nakonec zábava. Pokud to někdo všechno četl děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama