City

23. února 2015 v 22:34 | Yüsu |  Zbytečný bytí
Poslední dobou mám pocit, že někdo útočí na mou krabičku s emocemi schovanou hluboko uvnitř mě a vrtá. Nevím co se mi děje, neznám to. Byla jsem šedá myš s růžovými brýlemi co neuměla ani kuňknout. Sice jsem ušla kus cesty a jsem přesně taková jaká chci být, ale proč se cítím pořád stejně. Je mi to záhadou. Moje myšlenky se mi o bčas zdají černější než tma. Ale přesto se mi moje občasné úsměvy zdají jasnější než slunce. Zvláštní a ironické zároveň. Vtipné je, že nejvíc bolesti mám od lidí, od kterých se zpravidla čeká, že tu s vámi budou dokonce jejich života. Mám svůj vysněný svět, ale vím, že jej nikdy nedosáhnu. Vím, že se moje srdce nikdy nezacelí. Ale stále vím, že přes to všechno mám srdce čistější než většina lidí, které potkávám každý den. Člověk už se jen diví. Možná takové to je, když je optimista uvězněn v pesimistickém těle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama